Trója - legendární město

Snaha odhalit skutečnost zahalenou mýtem motivuje cestovatele i archeology. Výjimkou nebyla ani legenda o Tróji, městě obléhaném za trojských válek. Přesně určit její polohu, ba vůbec uspokojivé prokázat její existenci se však podařilo až koncem 19. století.Německý obchodník Heinrich Schliemann se pověstí o Tróji nadchl již v dětství. Když později zbohatl, věnoval svůj majetek nalezení zmizelého města.

Věděl, že ve starověku existovalo jakési lidské sídlo zvané Trója, neboť se o něm zmiňovaly spolehlivé historické prameny, avšak po roce 355 n. 1. se tento název již v žádných záznamech neobjevuje.Na místě prvních vykopávek v Turecku Schliemann nenašel po Tróji ani stopy, a tak se rozhodl prozkoumat pahorek Hissarlik několik kilometrů od pobřeží, V tom jej ještě posílily místní pověsti, které se k pahorku vázaly.

V roce 1871 Schliemann se svou mladou řeckou manželkou a týmem asi sta místních dělníků zahájil vykopávky, v nichž pokračoval téměř dalších dvacet let, až do své smrti. (Načas však trojské naleziště opustil, aby mohl provést vykopávky v Mykénách v Řecku.)Schlicmann byl sice nadšený, avšak amatérský archeolog. Při výkopových pracích nevědomky zničil doklady, které měly být pečlivě utříděny. Navíc odvezl z naleziště různé předměty, aniž pořídil dokumentaci o tom, kde hýly objeveny. Presto odkryl několik starověkých opevnění a také mnoho zbraní a kuchyňských potřeb. Schliemann věřil, že nalezl Tróju. Mnozí historikové v oboru byli skeptičtí, ale mezi jeho stoupence patřili i vynikající znalci antického starověku.S pomocí odborníka, archeologa Wilhelma Dórpfel-da, začaly postupně vycházet na světlo složitá minulost i struktura města. Schliemann s Dórpfeldem odkryli devět základních vrstev Tróje.

Každá z nich představovala nové město postavené na troskách předchozího. Jednotlivým fázím přiřadili čísla - nejstarší dali název Trója I a poslední město, postavené za římských dob, nazvali Trója IX. Později archeologové tento systém dále propracovali. Identifikovali mnoho dalších vrstev, takže dnes jich je známo celkem čtyřicet šest. I když byl Schlie-mann původně přesvědčen, že legendárním městem, které hledal, je Trója II, později se ukázalo, že jím je pravděpodobně Trója Vila, silně zničená požárem. Podle nalezených lidských kostí badatelé usuzují, že obyvatelé města zemřeli násilnou smrtí kolem roku 1250 př. n. I., kdy podle obecně přijímaného názoru historiků Trója skutečně padla.Jak začal legendární zápas Řeků s Trójou?

Podle Homérova eposu měl Paris, nejhezčí ze všech smrtelníků, rozhodnout, která ze tří bohyní je nejkrásnější - zda Héra, Athéna či Afrodita. Afrodita zvítězila, protože si Parida podplatila slibem, že se mu dostane lásky ženy, kterou si zvolí. Paris si vybral Helenu, manželku Menelaa, krále Sparty, nejmocnějšího z řeckých států. S Afroditinou pomocí se Paridovi a Heleně podařilo uniknout. Jako útočiště si Paris zvolil Troj u, asi 500 kilometrů vzdálené město na pobřeží tehdejší Malé Asie. Bylo to promyšlené rozhodnutí: přestože vyrostl jako pastýř, byl ve skutečnosti princem, jedním ze synů trojského krále Priama.Král Menelaos přísahal, že se pomstí. Vyplul s mocným loďstvem na moře s cílem Tróju dobýt. Její obyvatelé se však deset let úporně bránili. Když se Rekům nepodařilo dobýt města silou, uchýlili se k chytré lsti, která o tři tisíce let později Heinricha Schliemanna tak okouzlila. Postavili velkého dřevěného koně, do něhož potají umístili skupinu bojovníků. Když koně zanechali před branami města jako dar Tróji, její obyvatelé neodolali pokušení a vtáhli jej dovnitř. Rekové nastoupili na lodě a na oko odpluli - ve skutečnosti se však vzdálili jen natolik, aby zmizeli Trojanům z dohledu.V noci se řečtí bojovníci vyplížili z koně a otevřeli brány města svému vojsku, které se mezitím pod rouškou tmy vrátilo.

Řekové pobili většinu mužských obyvatel včetně Parida a ženy odvlekli do otroctví. Helena, pro jejíž krásu vyplulo na moře tisíc lodí, byla opět vrácena vítěznému Menelaovi. Trója, která dnes leží ve vnitrozemí, asi 15 kilometrů od pobřeží byla vypálena do základů. Na jejím místě později vznikala další lidská sídla. Nakonec i ona vzala za své. Z prachu zapomnění je vysvobodil teprve Schliemann, který se vydal do Turecka uskutečnit svůj chlapecký sen.