Sexuální život starých Slovanů II.

Represivní zásahy proti tradičním zvykům

Počínaje 18. století budou střety kultur čím dál tvrdší. Do Volyňska a na Ukrajinu jsou povolávány četnické hlídky, které mají dohlížet na vesnice a zabránit mladým se scházet (v.Korobka 1895: 32). V Srbsku od roku 1833 hrozí kníže Miloš v různých dekretech vězením a výpraskem. I když stát a církev dosahují jen částečných úspěchů a ani těmi nejtvrdšími represáliemi se jim nepodaří vymýtit staré svobodné zvyky, stává se, že společenství sama provádějí autocensuru, neboť hrátky nyní nabývají povahy sexuálních a alkoholických orgií a už nemají žádnou společenskou ani rituální funkci. Krom toho spousta mladých lidí má nyní pocit hříchu v sobě, takže sexuální hrátky se pro ně samotné stávají pouze zdrojem vyjádření jejich transgresivity.

Panenství - kontrola nevěsty

Pomalu, ale čím dál výrazněji se i mezi Slovany vkrádá zvyk, který vede společnost a tedy ženicha k tomu, aby vyhledával bezúhonnou nevěstu. Stejně jako v klasických patriarchálních společnostech, tak i ve slovanském světě se rozšířířily různé způsoby, jak zkontrolovat, zda došlo k defloraci. Bylo také zjištěno, že ve slovanských zemích míval často požadavek na nevěstinu bezúhonnost účel zachovat zdravé stádo (cfr. Gasparini 1973: 423). Uvážíme-li, že stará slovanská společnost byla převážně zemědělská 5, pak je zřejmé, že tabu panenskosti je něco, co přišlo nepochybně zvnějšku a co se ve společnosti uchytilo také díky tomu, že se časem rozšířily kultury pasteveckého typu. Tak se i ve slovanských zemích setkáme s případy, nikoli však obecně platnými, kdy se panenství nevěsty dokazovalo zkoumáním prádla [osmotr belja]. To nás odkazuje opět k slavnému “vexillum castitatis”, tedy k zakrvácenému prostěradlu či bílému plátnu, které se po svatební noci ukazuje přátelům a rodičům, jak se dodnes děje v některých místech jižní Itálie a v arabském světě. 

Není mi známo, že by byla vedena speciální bádání zaměřená na postupující zvyk trestat slovanské nevěsty, které nejsou panny. Pokud v Rusku pop nepotvrdil panenství nevěsty, nutil ji, aby nazítří po svatbě třikrát obešla kostel po kolenou. V jiných slovanských zemích, především na Ukrajině a v Bulharsku, se však dochází až k přemrštěnému nakládání s ženami, srovnatelnému pouze s některými africkými oblastmi (Gasparini 1973: 426), zřejmě vzhledem k příliš velké poddajnosti slovanské společnosti vůči tomu, co se násilím požaduje od prostých a čistých vztahů. Ale slovanské rodiny si dávaly dobrý pozor, aby takové důkazy neposkytly, vzhledem k tomu, že jen zřídkakdy se našla rodina s nedotčenou nevěstou (Jakuškin 1896: 153). Podle Lubora Niederleho (1911: 120, p.2) například na Uherskobrodsku bylo na sklonku 19. století přes 90% nevěst deflorováno před svatbou. 

Církevního původu budou pravděpodobně i ona tabu, která se někdy vytvářela kolem menstruační krve, jíž se kdysi pravděpodobně užívalo na přípravu magických nápojů lásky (cfr. Niederle 1917: 220), a kolem samotné menstruující Slovanky. V desátých letech 20. století poukazoval Kolberg na to, že se v Polsku často zakazovalo menstruující ženě vstoupit do kostela. Je také známo, že v Rusku nesměla menstruující žena péci pro muže chléb a že v Rusku a Srbsku se ženy v ony dny měly ukrývat před rodinnými příslušníky (nebo cizími lidmi) mužského pohlaví. Příkladů z etnografické literatury bychom mohli uvést řadu. (Zdroj: Internet - Giuseppe Maiello)