Říše Inků

Inkové, původně jeden z mnohapočetných andských kmenů, který obýval údolí Cuzca v jižním Peru, si od poloviny 15. století podmaňovali mocné a tradiční státy, jako např. Chimor na severoperuánském pobřeží. 

Na rozdíl od Aztéků budovali Inkové svůj stát přísně centralisticky. Na vrcholu sociální pyramidy stál božský král uctívaný jako Syn Slunce (Sapay Inka). Horní vládnoucí vrstvu tvořili příbuzní panovníka, příslušníci nekrálovského rodu z Cuzca a panovníci podrobených národů a kmenů. 

Základ sociální pyramidy tvořila zemědělská rodová společenstva (Ayllu), v nichž se každým druhým rokem nově rozdělovala půda. Řemeslníci pracovali jen pro státní potřebu, obchod byl státním monopolem. Moc Inků spočívala na principu protislužeb a znovurozdělování. Podrobeným národům nabízeli jako odškodnění účast na nových dobyvačných výpravách. Taková praxe přispívala podstatně k posílení údernosti armády i k soudržnosti celého státu. 

Státní politika vytváření zásob chránila obyvatelstvo před hladomory, stavby zavlažovacích zařízení a terasovitých poli zvyšovaly produktivitu zemědělství. Rubem státní péče byla síť kontrolních opatření, která sledovala život každého jednotlivce od kolébky až po hrob. Všechno obyvatelstvo odvádějící daně bylo rozděleno do věkových a výkonnostních tříd, aby se ulehčily odvody na veřejné práce (vojenská služba, práce na státních a chrámových pozemcích).

Zásahy státu dokonce ovlivňovaly i výběr manželského partnera, neboť sňatkem začínala povinnost platit státu daně. I v státě Inků platilo, že horní vrstvy žily v polygamii, zatímco ostatní lid monogamně. Všechno obyvatelstvo bylo rozděleno do skupin podle desetinného systému, v němž nejmenší jednotku tvořila skupina deseti lidí.

Pomocí uzlů na šňůře (kipu) - někdy falešně označovaných jako písmo - mohli úředníci zaznamenávat množství nejrůznějších údajů. Výborně vybudovaná silniční síť, dlouhá asi 16 000 km, umožňovala spolu s dobře fungujícím zpravodajstvím především mobilitu armády, v niž hrála důležitou roli tažná zvířata, lamy. Povstalé kmeny či skupiny obyvatelstva byly násilně deportovány a vyměněny za obyvatelstvo Inkům loajální. Povýšení kultu Slunce na státní náboženství upevňovalo podobně jako šířeni jazyka Inků kečuánštiny integritu říše.