Pozadí chřipkových pandemií

Oznámili to Jeffrey Shaman z Columbia University v New Yorku a Marc Lipsitch z Harvard University v Massachusettském Cambridge 

Uvědomili si, že jev La Niña ovlivňuje migraci ptáků, kteří jsou považováni za hlavní přírodní rezervoár lidské chřipky.

Proto se blíže podívali na záznamy o teplotě oceánu v rovníkovém Tichomoří během podzimu a zimy před zmíněnými čtyřmi největšími chřipkovými pandemiemi. Všechny se poprvé objevily během jara či léta na severní polokouli. 

Zjistili, že tehdy vždy poklesla teplota vody u hladiny moří této části Tichého oceánu pod normál, což odpovídá jevu La Niña. Což je klimatický jev označovaný jako Jižní oscilace El Niña (El Niño Southern Oscillation, ENSO). Tato fáze se objevuje každých 2-7 let. 

La Niña mění letové trasy, délky zastávek, celkovou zdatnost a druhové promíchávání ve skupinách migrujících ptáků. V souhrnu to přispívá k podmínkám, při kterých snadněji vznikají nové a potenciálně nebezpečné varianty chřipkového viru. 

Změny migrace nemění pouze kontakty mezi druhy ptáků. Mohly by také měnit kontakty ptáků s domácími zvířaty, jako jsou prasata. No a výměna genů mezi chřipkovými viry ptáků a prasat sehrála roli v pandemii prasečí chřipky z roku 2009. 

Jeffrey Shaman a Marc Lipsitch zveřejnili tyto poznatky online v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.