Domů » Olgoj chorchoj, Ostatní

Obsah

Ostatní

10 nejčtenějších

Napište nám

captcha
Kategorie: Olgoj chorchoj, Ostatní

Olgoj chorchoj – střevo plné krve

Olgoj chorchoj – střevo plné krve

V mongolské poušti Gobi udajně žije velice nebezpečný živočich. Místní obyvatelé mu říkají Olgoj chorchoj (Allghoi Khorkhoi) a neradi o něm mluví. Je prý schopen nezjištěným způsobem zabít nejen psa, nebo člověka, ale dokonce i velblouda. Spekuluje se o silném jedu, či elektrickém výboji. Podle vyprávění členů jedné ruské expedice vedené paleontologem I. A. Jefremovem, se před útokem stočí do klubíčka, jeho šedožlutá barva se rázem změní do modrofialova, na obou koncích pak jasně do modra.( Obvykle se uvádí poněkud jiné barvy ) Poté útočí a zabíjí. Dva kolegové ruského vědce za svou zvědavost zaplatili životem. Podle výpovědi oba zabil přibližně ze 4 metrové dálky.


Způsob jakým “červ–střevo” zabíjí je dosud největší záhadou. Mnohé výpovědi svědčí o tom, že vystřikuje jed. Do dnešních dnů však není znám žádný druh tak prudkého jedu, jenž by při kontaktu s lidským tělem působil tak rychle. Stejně tak lze předem vyloučit elektrický výboj s ohledem na nevodivost země a vzduchu.
Mongolští pastevci o něm odmítají mluvit, přesto se však podařilo zhruba lokalizovat jeho teritorium. Jeden průvodce o něm prohlásil, že se vyskytuje cca 150km jihovýchodně od oblasti zvané Chaldzandzach, tedy ”Pustý kraj,” v písčitých dunách. Je ho prý ale možné spatřit jen v největších vedrech, tedy v červnu a v červenci, později se prý zarývá do země, kde spí.
Podle tohoto tvora také nejspíše vytvořil spisovatel Frank Herbert písečné červi v jeho slavném románu Duna. Světové prvenství ve výzkumu tohoto fenomenu drží český kryptozoolog ing Ivan Mackerle, který do oblasti výskytu uskutečnil několik expedic. Na toto téma publikoval i několik knih. Nedávno se na internetu objevil i popis jedné takové expedice a pro jeho poutavost ho zde uvádíme v doslovném znění.

TAJEMNÝ DÉMON POUŠTĚ GOBI

Před sto miliony let byla středoasijská poušť Gobi místem života pravěkých ještěrů, o čemž dnes svědčí unikátní nálezy řady paleontologických expedic. První expedici do pustin jižní Gobi tvořili geologové a paleontologové Přírodovědného muzea v New Yorku, kteří zde v průběhu let 1922-1930 objevili velká pohřebiště dinosaurů. Vedoucí expedice Roy Chapman Andrews shrnul výsledky výzkumu v knize "The New Conquest of Central Asia" a patrně jako první v historii se v ní také zmiňuje o podivném a neznámém živočichu - OLGOJI CHORCHOJOVI. Za ním a za divokou mongolskou přírodou uskutečnilo Sdružení pro cestopisnou dokumentaci CAMERA INCOGNITA expedici OLGOJ CHORCHOJ.


NEBEZPEČNÝ ČERV

Před odjezdem meziválečné americké expedice do Gobi se prý na Andrewse obrátil představitel tehdejší mongolské vlády s prosbou, aby alespoň jeden exemplář tohoto podivného živočicha ulovil. Toto zvláštní zvíře prý nemá nohy ani hlavu a vypadá jako jitrnice dlouhá přes půl metru. Byl také upozorněn na jeho prudkou jedovatost. "Člověka prý dokáže usmrtit při pouhém doteku," píše Andrews. Během vlastní expedice se s ním však nesetkal a ani nepotkal osobu, která by ho na vlastní oči viděla. "Kdyby víra v jeho existenci nebyla mezi Mongoly tak silná a tak rozšířená a kdyby ho všichni nepopisovali naprosto stejně, myslel bych si, že je to pouhý mýtus," konstatuje na závěr kratičké zmínky Andrews a přeje více štěstí dalším výzkumníkům v Gobi. Andrews sice byl patrně prvním vědcem, který se o olgoje chorchoje zajímal, ale vzhledem ke zcela jinému zaměření jeho expedice se jednalo přirozeně o zájem okrajový. Navíc krátká zmínka v odborné publikaci mohla jen stěží oslovit širší skupinu.

I druhá písemná zmínka o olgoji chorchojovi v knize "Cesta větrů" je z pera paleontologa, tentokrát ruského prof. I. A. Jefremova, který se zúčastnil paleontologické výpravy do Gobi v roce 1946. Také on přiznal své rozpaky: "Nikdo z vědců toho neobyčejného červa neviděl, ale legenda o něm je tak rozšířená a všude tak shodná, že se vnucuje myšlenka, že jejím základem je skutečná existence jakéhosi vymírajícího tvora, který je pozůstatkem z dávných časů." Tomuto autorovi také můžeme poděkovat, za první "popularizaci" záhady týkající se nebezpečného gobijského červa, neboť ho využil k jedné ze svých vědeckofantastických povídek. "Sedm podivuhodných příběhů", jak se kniha se zmíněnou povídkou jmenuje, se dostalo v překladu také do Čech k ing. Ivanu Mackerlemu. Toho tajemný živočich natolik zaujal, že se po letech rozhodl uspořádat první expedici do Mongolska, aby zjistil, zda je olgoj chorchoj reálný živočich a jestli jsou pověsti o něm pravdivé.


LEGENDY, MÝTY, SKUTEČNOST

Koloběh vzniku a zániku pověstí o legendárních zvířatech je všude stejný. Reálné zvíře je přidáváním nejrůznějších fantastických atributů přeneseno do světa mýtů a až po jeho objevení a poznání nabývá skutečnou podobu, často velmi vzdálenou od původních výkladů. Jeden příklad za všechny: na jednom z indonéských ostrovů Komodo se měl podle zpráv domorodců vyskytovat hrůzostrašný drak. K ostrovu se báli vůbec jen přiblížit a s děsem v očích popisovali několikametrové zvíře chrlící síru a oheň. K odhalení pravé totožnosti "komodského draka" došlo až po vojenské výpravě Holanďanů v roce 1910, kdy zjistili, že se jedná o doposud neznámý druh plaza. Dnes je "odhalený" varan komodský s délkou až tři a půl metru největším známým plazem na světě.

Legendy a pověsti jsou však neocenitelnými indikátory toho, že se za nimi může ukrývat utajená skutečnost. Může, ale nemusí. A právě toto riziko, nejistota prováděného výzkumu a neodhadnutelnost jeho výsledku jsou na kryptozoologii mimořádně přitažlivé. Vždyť kde by bylo lidské poznání, nebýt zarputilosti a vytrvalosti často posměchu okolí vystavených vynálezců, vědců, cestovatelů...


PRVNÍ EXPEDICE


Ing. Mackerle před svou první expedicí systematicky prostudoval faktografickou literaturu, knihy prvních cestovatelů Asií - Kozlova, Prževalského, Hedina, Ossendowského, Haslunda - leč jakoukoli zmínku o olgoji chorchojovi hledal marně. Ani čeští geologové, kteří se během své práce v rámci česko-mongolských geologických expedic do oblastí Gobi dostali, nepřinesli Mackerlemu nové poznatky. Jeho dotazy adresované Mongolské akademii věd zůstávaly dlouho bez odpovědi. Později zjistil, že mongolské úřady pátrání po olgoji chorchojovi dokonce zakázaly. Prý se jako pověra neslučovala s marxistickou ideologií. Až celkové uvolnění v zemích socialistického bloku po roce 1989 umožnilo uskutečnění první expedice do neprobádaných oblastí pouště Gobi. Během expedic se mu podařilo získat cenná svědectví. Například tento případ se měl udát v padesátých letech poblíž somonu (okresu) Bajan Ovó: Rodiče, kteří odjeli do vzdáleného somonu nakoupit věci do domácnosti, po návratu našli svého synka mrtvého na podlaze jurty. Otec popadl pušku a zdrcený se vydal po stopě podivné široké brázdy v písku, jež se vzdalovala od jurty směrem k návrší s pískovými přesypy. Dovedla ho k pískové duně a nedaleko za hřebenem přesypu ležel, napůl zahrabaný v písku, hnusný válcovitý tvor, kterého ještě nikdy v životě nespatřili, i když o něm slyšeli tolik vyprávět. Muž s touhou po pomstě překonal strach a zaútočil. Uchopil pušku za hlaveň, rozpřáhl se a vrhl na červa, aby ho zabil úderem pažby. Živočich byl ovšem rychlejší. Jeden jeho konec se bleskurychle vztyčil ze země a nafoukl se. Muž se náhle bezvládně sesul do písku, stejně jako jeho žena, která ho mezitím dostihla.

Členové expedice se olgoje chorchoje z gobijských dun snažili vypudit pravidelným bušením dřevěným polenem do písku. Inspirovali se přitom vědeckofantastickým románem "Duna" amerického spisovatele Franka Herberta. Spisovatel v něm popisuje pouštní planetu Arrakis, kde žili obrovští píseční červi Šaj-hulúdi, kteří se vrhají na všechno, co se pohybuje a způsobuje nějaké chvění. Obyvatelé planety je lákali pomocí otřesů způsobovaných mechanickými buchary. Bohužel, ani rázy způsobované polenem, ani otřesy v písku, které vytvářeli odpalováním výbušných náloží, nepřinesly očekávaný efekt - vypuzení olgoje chorchoje. Přesto získali mnohá svědectví o oblastech jeho výskytu. Podle vyprávění mongolských kočovníků se objevuje nejčastěji po dešti, nebo v blízkosti studní. Několik dní se jakoby vyhřívá na sluníčku, pak zmizí. Většina svědectví se shoduje na této podobě: olgoj chorchoj (olgoj- střevo, chorchoj-červ) je podobný tlustému červu dlouhému až jeden a půl metru, vyznačuje se podivuhodnou smrtící silou, a to nejen při dotyku, ale i na dálku. Žije v písečných dunách nepřístupných oblastí jižní Gobi. K setkání s ním došlo především v nejteplejších měsících roku, v červnu nebo červenci.


ŽIVOČICH, NEBO PŘELUD?

Pokud olgoj chorchoj existuje, jakým živočichem opravdu je a jakým známým druhům je alespoň podobný? Zoologové se domnívají, že by se mohlo jednat například o doposud neznámý druh scinka; některé jeho druhy jsou totiž jen málo podobné ještěrkám. V Austrálii v písečných přesypech žije scink uťatý, který dosahuje délky až čtyřicet centimetrů. Má krátký zaoblený ocas, tělo pokryté šupinami a hlavu těžko rozeznatelnou od těla. Vypadá jako velká jedlová šiška, která se dovede obratně zavrtat do písku. Má však malé nožičky, stejně jako ostatní scinkové, zatímco olgoj chorchoj je popisován jako hladký živočich pohybující se spíše jako žížala. Nad jeho udávanou délkou (0,5 až 1,5 metru) bychom ovšem mohli přimhouřit oko, především nad maximálním rozměrem, a držet se spíše dolní meze. Zkušenosti dokazují, že délka a velikost neznámých živočichů ve většině případů roste s mírou strachu v očích domorodců.

Ze známých živočichů se červu podobá ještěr kroužkovitý neboli dvouplaz. Nemá šupiny, žije pod zemí a dosahuje délky přes půl metru. Na povrch vylézá pouze za deštivého počasí. Stejně jako scink, ani dvouplaz ovšem v Mongolsku nežije, a především tato zvířata nejsou jedovatá. Stejně tak není popsán tvor, který by měl podobnou schopnost zabít člověka na dálku jako olgoj chorchoj.

Vkrádá se také otázka, zda se v tomto případě skutečně nejedná o živočicha, který náleží ke druhům vyhynulým před tisíciletími. Poušť Gobi je skutečně svéráznou částí naší planety. Jako třetí největší poušť světa zaujímá 1/3 území Mongolska a přesahuje do Číny, kde na západě přechází do pouště Taklamakan. Milion čtverečních kilometrů s průměrnou nadmořskou výškou kolem 1300 m n. m. je tvořeno převážně plochými bezodtokovými pánvemi, jejichž dna nevyplňuje písek jako na Sahaře. Místy je zde typická kamenitá poušť - hamada, jinde hnědé písčitohlinité půdy, poměrně vzácně i písečné přesypy. V těchto oblastech ročně naprší jen 50- 100 mm srážek, z toho většina v červenci. Jak byla naše výprava svědkem, po dešti se vytvoří až několik hodin trvající dravé řeky. Po této řece ovšem za nějakou dobu není ani památky a její tok prozrazuje pouze vymleté koryto. V tomto období dochází také k velkým písečným bouřím a uragánům.

Jak dokazují výsledky paleontologických expedic, byla tato oblast opravdovým eldorádem dinosaurů a dalších pravěkých tvorů. Odlehlé a liduprázdné nekonečné plochy Gobi, vedle drsných klimatických podmínek (teploty +40 °C v létě a -48 °C v zimě, navíc vytrvalé západní větry přinášející již zmíněné četné prachové a písečné bouře), teoreticky mohly umožnit některému z pravěkých druhů přežít. Že to prakticky možné je, dokazují dřívější objevy živočichů, jejichž rodokmeny sahají hluboko do pravěku.


ŽIJÍCÍ FOSILIE

Na Novém Zélandu byla v roce 1831 objevena tuatera neboli haterie novozélandská, nazývaná živoucím poslem pravěku. Dlouho byla zvířetem maorských legend, v jejichž pravdivost žádný ze zoologů nevěřil. Tento plaz dorůstá délky asi třičtvrtě metru a je jediným žijícím zástupcem řádu Rhynchocephalia, jehož příslušníci žili na naší planetě ještě před dinosaury. Podle přesvědčení paleontologů vymřel tento řád koncem doby křídové. Od těch dob nebyla nalezena žádná jeho fosilie. Tuatera se za dobu 200 milionů let vůbec nezměnila. Má dokonce i třetí oko na temeni hlavy, které má čočku, duhovku a rohovku. Tato "živá zkamenělina" má ve světě plazů stejné místo jako latimerie podivná ve světě ryb. Latimerie žije dodnes u Komorských ostrovů, ačkoli byla považována za vyhynulou již 70 milionů let. V roce 1938 ji zcela náhodou objevila muzejní kurátorka Marjorie Courtenay-Latimerová mezi úlovkem rybářů. Tuto doslova časem zapomenutou rybu se podařilo natočit a vyfotografovat v jejím původním životním prostředí až v roce 1987 pomocí speciální ponorky GEO.

Latimerie se tedy udržela pouze na jediné lokalitě na světě, u západního pobřeží ostrova Grande Comore. Tuatera žije jen na několika ostrůvcích u severního pobřeží Severního ostrova. Tento fakt je dostatečným argumentem proti názorům skeptiků považujících za nemožné, aby se olgoj chorchoj v případě své existence udržel na jediném místě na světě, v píscích izolované a těžce dostupné pouště Gobi.


TAJEMSTVÍ SMRTÍCÍ SÍLY

Podstata smrtící síly olgoje chorchoje je stejnou záhadou, jako sama existence tohoto živočicha. Objevily se úvahy, že by smrt mohla být způsobována elektrickým výbojem, který tento tvor dokáže nějakým způsobem vyvinout. Tato myšlenka byla podporována svědectvím o události, jež měla postihnout v Gobi ruské geology. Když uhrabávali ohniště, jeden z nich zabodl do země tyč. Vzápětí se skácel k zemi a z písku se nato vynořil olgoj chorchoj. Podle většiny získaných svědectví se jedná pravděpodobně spíše o jed než o působení elektrického výboje. Domorodci popisují, že je jed vystřikován z bubliny, která se na jednom konci tvora rychle nafoukne, až náhle praskne. Zasažený člověk brzy umírá a další postříkané předměty zežloutnou. Jedno svědectví říká, že jistý kočovník vešel do jurty, uvnitř které byl olgoj chorchoj. Popadl rychle velký kotel na čaj, který je uprostřed každé jurty, přiklopil ho na něj a odtáhl ven. Kotel potom ihned zežloutl a byl jakoby rozleptaný. Také další svědectví potvrzují, že zasažený kov vypadá jako poleptaný kyselinou.

Že by se jednalo o nějaký doposud neobjevený druh jedu, který působí okamžitě po zasažení holé části těla? Nebo se jedná opravdu jenom o bujnou fantazii aratů?

Zajímavou zprávu přinesly na počátku letošního roku tiskové agentury. Američtí vědci oznámili výsledky výzkumu týkajícího se nejsilnějších jedů vyskytujících se v přírodě, které usmrcují své oběti bleskovým proděravěním buněčné membrány napadených organismů. Vědci z týmu Národního ústavu zdraví došli k závěru, že známé jedy štírů, některých druhů pavouků, hadů nebo mořských sasanek používají k napadení organismů jakési "molekulární harpuny". Těmito "harpunami" otevírají buňky napadených organismů a umožňují tím vstup dalším jedům. Ty pak dokážou oběť obrovskou rychlostí ochromit a usmrtit. Je možné něco podobného v případě olgoje chorchoje?

Zajímavým faktem je podle řady svědectví nestálá smrtící schopnost. Koncem června prý smrtící síla jedu olgoje chorchoje polevuje, takže někteří Mongolové si podle svého tvrzení dovolili do něho bez nějakých následků dloubat násadou biče. Ta však prý vždy zežloutla.


JE OLGOJ CHORCHOJ NÁSTROJEM V MOCI ŠAMANŮ?

Doposud jsem se zmiňoval o olgoji chorchojovi jako o reálné, leč zatím nepoznané živočišné formě. Stejně jako my, tak i tým předchozí expedice narazil na určitou neochotu některých Mongolů o něm vůbec mluvit. Prý už pouhé vyslovení jeho jména přináší neštěstí, protože se nejedná o tvora z masa a krve, ale o něco nadpřirozeného, nehmotného. Šamani vyznávající přírodní náboženství, stejně jako buddhističtí lamové, varují před zahráváním si s tímto démonem pouště. Že by během druhé expedice ing. Mackerle takřka doplatil životem právě na svou "troufalost"?

V jednom z odlehlých koutů v Gobi tehdy narazili na obydlí šamana. Samozřejmě jim zvědavost nedala a začali se vyptávat na olgoje chorchoje. Šaman je od myšlenky na jeho hledání zrazoval a líčil ho jako zhmotnělou podstatu zla. Toho dne večer se utábořili u jedné z písečných dun. V noci měl ing. Mackerle podivný sen: "Byl jsem na písečné duně, ze které jsem měl nepříjemný pocit, a přede mnou vylezl z písku olgoj chorchoj. Otočil jsem se a utíkal pryč, ale on mi skočil na záda. Ucítil jsem hroznou bolest..., a probudil jsem se. Oddechl jsem si, že to byl jenom sen, ale bolest přetrvávala dál. Na zádech jsem si nahmatal velkou bouli. Vzbudil jsem našeho lékaře a ten se vyděsil, protože jsem měl na zádech dlouhou podlitinu plnou krve." Po těle se mu začaly dělat modřiny, otekly mu nohy, stále krvácel pod kůži a srdce mělo zpomalený rytmus. Vydali se proto vlakem na zpáteční cestu, kde se setkali s ruskou léčitelkou. Ta po přiložení rukou na postižená záda vykřikla bolestí. Dostala prý hroznou ránu. V Praze se lékaři nijak nevyjádřili a označili jeho zdravotní potíže za možné selhání organismu. Podlitiny se časem vstřebaly, ale jsou zachyceny na filmovém pásu.

Je tedy olgoj chorchoj spíše paranormální záležitostí a souvisí s neznámými schopnostmi šamanů? Nebo se jednalo o silnou sugesci badatele, podpořenou specifickými klimatickými aspekty pouště?


EXPEDICE OLGOJ CHORCHOJ

Před naší expedicí po stopách tajemného živočicha, možná s milion let dlouhým rodokmenem, jsme s kolegou Petrem Horkým shromažďovali všechny dostupné informace a zatím získaná svědectví. S organizátorem prvních výprav, nadšencem a vzácným člověkem ing. Mackerlem jsme strávili dlouhé hodiny diskusí nad připravovanou trasou naší expedice. Jakýmsi "patronem" expedice a zdrojem cenných informací byl také dr. Jiří Šíma, přední český mongolista a sinolog, dlouholetý pracovník Orientálního ústavu AV ČR a také poslední velvyslanec ČSFR v Mongolsku.

Naším cílem, který jsme si před odjezdem stanovili, nebylo ovšem jenom pátrání po olgoji chorchojovi, ale také natočení zajímavého obrazového materiálu o zdejší divoké přírodě, o v Mongolsku probíhající reintrodukci koní Prževalského, stejně jako o tradicích a kočovném způsobu života pastevců. Nevynechali jsme přitom žádnou příležitost k dotazu na olgoje chorchoje, a to i v případě naší audience u nejvyššího mongolského lamy v ulánbátarském klášteře Gandan.

Vlastní cesta do pouště Gobi měřila téměř 2500 km, takže jsme se dostali v jihogobijském ajmaku velmi blízko k mongolsko-čínským hranicím. Zde se nám podařilo u jedné z písečných dun natočit svědectví místního pastevce, očitého svědka existence tajemného červa. Už během cesty nezměrnými prostorami Gobi nám bylo jasné, že v případě jeho objevení musí svou roli sehrát náhoda. Není totiž v silách několika jedinců podrobněji monitorovat taková obrovská území. V minulosti se s ním setkali podle svědectví jenom pastevci, kteří v Gobi žijí po celé generace a již mění svá stanoviště průměrně čtyřikrát do roka, podle potřeb pastvy chovaných stád dobytka.

Ani naše, v pořadí třetí výprava zajímající se o olgoje chorchoje však nepřivezla do Evropy důkazy o jeho existenci.


ODHALÍ DÉMONA GOBI TURISTÉ?

Zda je olgoj chorchoj skutečným tvorem, nebo jen mýtem, může prokázat náhoda nebo další výpravy výzkumníků do doposud neprobádaných končin pouště Gobi. Pochopitelně, do revolučních změn bylo takřka nemyslitelné její odlehlé oblasti navštívit. Po sedmdesáti letech komunistické izolace se Mongolsko během první poloviny devadesátých let stalo velkým lákadlem především pro "západní" turisty: Němce, Švýcary, Američany, Japonce. Napomohly tomu rozsáhlé reportáže o mongolské přírodě, tradičním způsobu života nomádů a chovu dobytka, které přinesly mnohé renomované magazíny. Také nás zajímalo, jak se s přílivem turistů a především jejich "tvrdé měny" vypořádají mongolští podnikatelé v oblasti turistiky a jaké důsledky to bude mít na doposud panenskou přírodu "země věčně modrého nebe". Zatímco v roce 1990 Mongolsko navštívilo jen pár tisíc turistů, tak v roce 1995 to bylo již 20 000 zájemců o nezničenou mongolskou přírodu. Přesvědčili jsme se, že i přes trvající byrokracii a velmi ubohou infrastrukturu služeb je o nabídky více jak stovky cestovních kanceláří poskytujících ekoturistiku velký, stále vzrůstající zájem.

"Jinde můžete vidět všechno, co vytvořil člověk, ale u nás můžete spatřit skutečnou přírodu, projet se na velbloudu, na koni, rybařit, chytat motýly nebo pozorovat vzácné druhy zvířat," prohlašují pracovníci Národní služby pro chráněné oblasti a ekoturistiku. Provozování veškeré turistiky v Mongolsku na bázi ekoturistiky má zřejmý ekonomický podtext. Vždyť vzrůstající příjmy z turistiky, které dosáhly v minulém období výše dvaceti milionů dolarů, budou i pro novou demokratickou vládu v Ulánbátaru perspektivním a v dalších letech zásadním zdrojem příjmů. Zákonitě lze tedy předpokládat, že mnohá doposud platná byrokratická cestovní omezení se mongolská vláda bude snažit postupně zjednodušovat a odstraňovat.

Vzrůstající počet individuálních dobrodružstvíchtivých turistů, kteří navštíví v nejbližších letech také nehostinnou Gobi, dává do budoucna jistou naději ke zcela náhodnému a tolik očekávanému odhalení tajemného přízraku olgoje chorchoje. Pokud ovšem skutečně existuje...

Převzato z internetu...



print Formát pro tisk

Komentáře rss


avatar,ilustrace odpovědět trvalý odkaz
Zdravím! Co se týče ilustrací, taky bych prosil u článku. Číst si to je pěkné, ale kolikrát u toho postrádám nějaké osvěžení pro mojí fantasii o daném stvoření nebo třeba UFO. Děkuji moc a přeji pěkný den. 1
avataricon odpověděl(a) trvalý odkaz
Dobrý den, zapracujeme na tom, aby články byly více názorné, a to hlavně pomocí fotografií. Víme, že nás tam tlačí bota...Děkujeme.
avatar,tatzelwurm odpovědět trvalý odkaz
a to víte, že v Alpách je možná taky smrtící červ/plaz? ;-)

www.volny.cz/rojar/cryptozoologie/6_ostatni/1...
avatar,fotky odpovědět trvalý odkaz
zájímavý text,ae možná by neškodilo přidat k němu pár ilustrací,mno to možná ke všem článkům co tu jsou.Myslím to vážně,člověk občas potřebuje mít nějakou představu,takže si myslím že tři ilustrace(případně fotky,nebo kresby) nejsou zas tolik :)
avataricon odpověděl(a) trvalý odkaz
Děkujeme za konstruktivní kritiku. Polepšíme se. 1
avatar,Natalie odpovědět trvalý odkaz
je to super co je na tom nechutneho ? :)):O 5
avatar,červík odpovědět trvalý odkaz
Mno fuj...nechtěl bych ho potkat... 5

Online nabídka od Finep. Obytné komplexy nebo-li developerské projekty Praha jsou stále více oblíbené mezi Pražáky. Easy firma pro Vás má firmy na prodej a jsou to s.r.o., a.s., SE. Nabízíme výhodné a krásné nové byty Praha včetně luxusních a to i v novostavbách. Což jsou takzvané firmy na prodej nebo-li ready made společnosti. Vyberte si vysněný byt z některé novostavby v Praze.

Reklamní blok

Implantologie Praha

Zubní ordinace specializující se na estetickou implantologii.

Uživatelské menu

Jméno
Heslo
 

Doporučujeme

Příspěvky čtenářů

10 Top článků

Novinky na e-mail

Facebook

Laserové operace očí a zraku dokáží odstranit oční vadu.

Operace vašeho zraku laserem je dnes běžná věc.


© 2010 - 2012 - Tajemství.eu, jehož autorem je..., podléhá licenci Creative Commons 3.0.|Image: FreeDigitalPhotos.net

Kód a grafika - Tomáš Smetka | DesignFLOW