Neuschwanstein - „Pohádkový hrad“

Jeho bělostné věže se jako by vznášely ve vzduchu na pozadí temné zelených jedlí. Neuschwanstein, navržený a postavený bavorským králem Ludvíkem II. (l845-86), vyvolává dojem středověké stavby daleko silněji než ty, které ve středověku skutečné vznikly. Neuschwanstein je však především nádhernou kulisou, snem, který Ludvík dokázal uskutečnit pouze díky svému značnému bohatství.

Počátky Ludvíkova snu sahají do jeho dětství. Již od malička hrál bavorský princ rád divadlo a přestrojoval se. Podle svého dědečka Ludvíka L už v šesti letech vytvářel z dětské stavebnice „překvapivě hezké budovy". Léto rodina trávila na Hohenschwangau, starém sídle pánů ze Schwangau, které Ludvíkův otec Maximilian II. zakoupil v roce 1833. Romantický Maximilian nesvěřil plán rekonstrukce architektovi, nýbrž jevištnímu výtvarníkovi. Miloval rovněž legendy, a tak dal stěny vyzdobit scénami z různých pověstí, zvláště tě o labutím rytíři Lohengrinovi, který údajně na Hohenschwangau žil.

Není divu, že tyto podněty na Ludvíka hluboce zapůsobily. Měl nesmělou a citlivou povahu a zároveň projevoval bujnou fantazii. Když v roce 1861 poprvé v životě uslyšel operu, Lohengrína, byl unesen. Požádal otce, aby jejího skladatele Richarda Wagnera (1813-83) pozval na Hohenschwangau, kde by inscenoval Lohengrina jen pro něj.Tak začal vztah, který přetrval až do konce Ludvíkova života. Když po Maximilianově smrti v roce 1864 osmnáctiletý Ludvík usedl na bavorský trůn, za pouhých pět týdnů poslal pro Wagnera a dal jej ubytovat v jedné mnichovské vile. Vztah k Wagnerovi nepovažoval jen za přátelství umělce a mecenáše, nýbrž za vztah dvou tvůrců.

Ludvík neměl hudební nadání, ale poskytl Wagnerovi peníze, rady, kritiku a inspiraci. A Wagner alespoň do jisté míry uskutečnil sny, jimiž se Ludvík opájel.Ludvíkova vášeň pro Wagnerovu hudbu vycházela ze stejného zdroje jako touha stavět pohádkové paláce. Prvním a nejkrásnějším se stal Neuschwanstein. Na jaře roku 1867 navštívil Ludvík gotický hrad Wartburg poblíž Eisenachu v Durynsku. Na bavorského krále, milovníka divadla a romantiky, Wartburg hluboce zapůsobil. Ludvík si umínil, že stejný hrad musí mít i on. Asi jeden a půl kilometru od Hohenschwangau stála na skalnatém srázu zřícenina staré hlásky.

Právě tady se Ludvík rozhodl postavit Neuschwanstein, svůj „nový labutí domov". 5. září roku 1869 hýl položen základní kámen hlavního traktu, který dostal název Palaš.Po otcově vzoru Ludvík zadal návrh exteriéru zámku jevištnímu výtvarníkovi bavorského dvorního divadla Christianu Jankovi. Jank králi přinesl radu nákresů, podle nichž skupina malířů a řemeslníků vytvořila plastické modely, podobající se kulisám pro Wagnerovy opery Lohengrin, Tannbauser a Parstfal.Neuschwanstein je ve skutečnosti Lohengrinovým hradem. Plány Palašů, původně pojatého jako tøíposchodbvá gotická pevnost, se postupně měnily, až vznikl návrh romantické stavby o pěti podlažích, která se v Ludvíkových očích nejvíce blížila legendě. Návrh nádvoří vycházel ze skutečného provedení Lohengrína v Antverpách, kde byla podobná dekorace znázorňující hradní nádvoří použita ve druhém jednání opery.Síň pěvců inspirovala opera Tannhauser. Podle legendy se německému básníkovi 13- století Tannháuserovi podařilo najít vstup do Venušiny hory. do podzemního světa lásky a krásy, jemuž tato bohyně vládla. Jeden výjev Wagnerova Tannhusera se odehrává v Síni pěvců na Wartburgu, a proto Ludvík Jankovi přikázal, aby na Neusehwansteinu vytvořil její kopii.

Ludvík chtěl na Neuschwanstein u postavit i „Venušinu jeskyni", avšak nenašel v krajině vhodné místo. Musel se tedy spokojit s její menší verzí postavenou uvnitř hradu. V jeskyni je však dokonce vodopád s kaskádami a umělý měsíc. (Jeskyni v exteriéru dal Ludvík postavit asi 25 kilometrů na východ od Neuschwansteinu poblíž Linderhofu, bývalého loveckého zámečku, jejž Ludvík přetvořil na male Versailles.)S přibývajícím Ludvíkovým věkem se z Lohengrinova a Tannháuserova hradu postupně stal Parsifalův hrad svatého grálu. Lohengrinův otec Parsifal byl rytířem u kruhového stolu a směl spatřit svatý grál. Ludvíkovy návrhy Síně svatého grálu (koncipované již uprostřed šedesátých let) se uskutečnily v Trůnním sále na Neuschwansteinu, jemuž vévodí bílé mramorové schodiště vedoucí na prázdné pódium - královský trůn na něm nikdy nestál.

V letech 1883-84, rok po premiéře poslední Wagnerovy opery Parsifal, se výjevy z této opery objevily i na stěnách Síně pěvců.Při uskutečňování svých snů Ludvík nešetřil penězi. Na Neuschwansteinu i jinde zaměstnával nejlepší řemeslníky, malíře, sochaře a řezbáře. Stavitelské projekty stály bavorský stát spoustu peněz a odváděly krále od úředních povinností. Když se k jeho ministrům donesly zprávy o Ludvíkově výstředním chování (pravidelně se na pozlacených saních vydával na půlnoční vyjížďky a jednou dokonce pozval svého koně, aby s ním poobědval), začali přemýšlet, jak by se krále zbavili.

Nakonec jej dali prohlásit za šílence a odvézt z Neuschwansteinu na zámek Berg na březích Starnberského jezera. O dva dny později byla ve vodách jezera nalezena dvě mrtvá těla: krále Ludvíka a jeho lékaře.Ludvík napsal Wagnerovi: „Až zemřeme, naše dílo bude ještě dlouho zářným příkladem pro budoucí generace." Neuschwanstein přitahuje dodnes zástupy návštěvníků. To nade vší pochybnost dokazuje, že se Ludvíkova předpověď splnila.