Kongamato - úvod

Ticho bažiny a bublání bahenních plynů prořízl zoufalý výkřik jednoho z vojáků. Byl sražen úderem zobákovité tlamy příšery s netopýřími křídly. Po chvíli přilétly nízkým letem další a vrhaly se na ostatní. Následovaly minuty zoufalého boje o život. Velká temně rudá kožnatá křídla prořezávala vzduch jako žiletky. Bílé hlavy připomínající lebku se pyšnily ostrými zuby, které se zařezávaly do černé kůže obětí. Z pěti katanských vojáků přežili útok dva. Jediné, co si příšery odnesli byla hlava velitele. Rozervaná těla ostatních pohltila bažina. Jeden z vojáků zemřel chvíli po útoku na utrpěná zranění. ,,Kletba té Belgičanky! Trest, který na náš poslala za to, co jsme spáchali!" opakoval s hrůzou v očích poslední ze skupiny, když se po několika dnech vynořil z močálů na území Zambie.

Takto shrnul to, co se událo skupině povstalců poslední z nich, který přežil. Z šoku se nevzpamatoval a i přes poskytnutou lékařskou péči zemřel o deset dní později. Jméno kongomato neznal a nikdy o něm neslyšel.

Výpověď vojáka byla otištěna v odborném lékařském časopise s odpovídající psychoanalýzou. Podle ní byla létající příšera výplodem hladem zužované vojákovy mysli. Navíc je zde, podle zprávy, patrná paralela mezi krutostmi spáchanými velitelem skupiny a chováním ještěrů. Také hrozba kletby, kterou vyřkla ona Belgičanka o několik dní dříve, když jí povstalci krutě popravili manžela, by mohla psychiku vojáka ovlivnit.

Nicméně existuje fakt, že domorodci žijící v okolí bažin již od nepanšti mluví o okřídleném ještěru, který nosí smrt. Podle jejich popisu má hladkou kůži, bez peří a bez šupin, dlouhý ještěrčí ocas, obrovskou zobákovitou tlamu s ostrými zuby a velká kožnatá netopýří křídla, měřící v rozpětí přes dva metry. Jeho hlava je bílá a kostnatá a vypadá jako bezmasá lebka s prázdnými očními důlky, protože jeho oči jsou vpadlé. Podle domorodců je velice útočný. Raději by se postavili rozzuřenému slonovi, nebo hladovému lvu. V bažinách Džiundu se mu neřekne jinak, než kongamato (přízrak smrti).

První zmínka o tom, že se nad bažinami pohybuje něco, co dnešní zoologie nezná, přinesli do Evropy téměř součastně anglický cestovatel a etnograf Frank H. Melland a francouzký markýz de Chatteleux. Melland slyšel při svých cestách Afrikou mnohokrát o okřídleném ještěru, který nosí smrt. Při hovoru s domorodcem se dozvěděl zajímavé podrobnosti. Prý vypadá jako pták, který nemá peří, ale blánu jako netopýr. ,,Tělo připomíná krokodýla a výrazná je bílá hlava, která vypadá jak lebka dávno mrtvého zvířete." Pokračoval domorodec.

Melland dále vypráví, že ukázal domorodci obrázek s pterodaktylem a lovec souhlasně vykřikl: ,,ANO, kongamato!" Lovec Melladovi také sdělil o víře domorodců, že ten, kdo spatří kongamata, žije pak už jen několik dnů.

Markýz de Chatteleux se v tehdejší Severní Rhodesii (dnešní Zambie) také setkal, zhruba ve stejnou dobu jako Melland, s mýtem zvaným komgamato. V letech 1920 - 1921 lovil v oblasti bažin Džiundu. Ve své knize ,,Daleké cesty" popisuje setkání s koloniálním úředníkem: ,,Nedaleko odtud žije pterodaktyl!"
Chatteleuxe sdělení zaujalo a začal sbírat podrobnější informace:
,,Kde to je?" zeptal se.
,,Tam, na západě, v rozlehlých bažinách Džiundu."
,,Viděl jste ho?"
,,Ne, to nepatří k mým úředním povinnostem. Ale domorodci jsou o jeho existenci přesvědčeni."
,,A jak jej nazývají?"
,,Kongamato."
,,A velikost?"
,,V rozpětí asi sedm stop."

Chatteleuxe tato informace tak zaujala, že se rozhodl kongamata vypátrat. Později se setkal s vyprávěním domorodců, které bylo totožné s informacemi získanými v rozhovoru s úředníkem a totožné s tím, co se dozvěděl Melland. To, že přízrak smrti domorodce opravdu děsí, Chatteleux zjistil již při prvních rozhovorech. Nikdo se zpočátku na tohle téma nechtěl bavit. Dokonce ani vyslovit jeho jméno ze strachu, že jej přivolají. Nakonec se jeden osmělil:
,,Je strašně útočný a kouše, jako vzteklý. Má obrovskou tlamu a stisk jeho čelistí je strašný. Dostane-li se člověku na krk, je konec. Tak při návratu z bažin zahynul otec mého otce."
,,A jakou má barvu?? zeptal se markýz.
,,Krvavě rudou!"
,,Viděls sám aspoň jednoho?"
,,Ne, to bych tu už nebyl."

Nakonec se Chatteleux setkal se starcem, který o sobě tvrdil, že kongamata viděl. Zde je jeho výpověď: ,,Má tělo bez peří a bez šupin, mimořádně velký zobák, zuby krokodýla a křídla netopýra, jen mnohem větší. Dále červenou a hladkou kůži a vydává příšerné skřeky."

Netrvalo dlouho a Chatteleux se po výpovědích domorodců vydal do bažin Džiundu vypátrat pravdu o přízraku smrti. V bažinách strávil několik dní pozorováním říčních toků a pátráním po létajícím netopýrovi, marně. ,,Ale přesto," píše ve své knize, ,,jsem o existenci kongamata přesvědčen. Mám k tomu následující důvody: Všichni, kdo o něm hovoří, třeba i na různých místech, ho popisují naprosto stejně. Kdyby se jednalo o vymyšleného tvora, každý by si k jeho popisu něco přimyslel a přidal. Domorodci vysvětlují, že kongamato je obyčejné zvíře, stejně nebezpečné, jako lev, levhart, nebo mamba, jejich největší nepřátelé." Ačkoliv se Chatteleux setkal s neúspěchem, existují i zápisy o setkání s kongomatem.

O dvacet let později píše anglický lovec Pitman do svého zápisníku: ,,V Severní Rhodesii jsem slyšel vyprávět o jednom legendárním tvoru, který mě velmi zaujal. Připisují mu hrůzostrašné vlastnosti: jediný pohled na něj má za následek jistou smrt. Tvrdí, že se vyskytoval dříve často, ale snad žije dosud v hustém bažinatém pralese poblíž hranic s Kongem (dnešní Zair) a Angolou. Nejúžasnější je, že hlavní znaky tohoto zvířete připomínají velkého pterodaktyla."

Zajímavé je, že v roce 1933 podal velmi uznávaný zoolog Sanderson, spolupracovník Britského muzea a vůdce několika afrických expedic, zprávu o tom, že se setkal na vlastní kůži s podobným létajícím tvorem. ,,Nedostal jsem se ani doprostřed řeky, když jsem zaslechl křik svého společníka. Zdvihl jsem hlavu, křikl a okamžitě se potopil. Přímo na mne letěl stín velikosti mohutného orla. Mžikem oka jsem zahlédl obrovskou otevřenou tlamu roztaženou jakoby do zlomyslného úšklebku, vroubeného bílím půlkruhem ostrých zubů. Když jsem se opět vynořil, bylo zvíře pryč. George otočený zády ke mně, pálil jednu ránu za druhou kamsi do temna. Vylezl jsem na břeh a nejistě jsme se na sebe podívali."

Senderson pátral při této výpravě po vzácných zvířatech a snažil se získat nějaké jejich exempláře pro Britské muzeum přírodních věd. Výzkum prováděli v neprozkoumané oblasti obklopené pohořím s hustým pralesem. Společně se svým průvodcem se vydali proti proudu jedné malé říčky. Dostali se až k močálovitému hornímu toku, kde za soumraku zastřelil velkého netopýra, který ovšem padl do vody. Své kořisti se nechtěl vzdát, a proto se rozhodl tělo vylovit. Ještě než stačil netopýra najít, uslyšel varovný křik svého průvodce. Společně se potom shodli na tom, že útočníkem byl pterodaktyl. Rozhodli se na něj počkat, jestli se ještě vrátí. Stalo se. Z mlhy se najednou vynořil šedý stín a rudá křídla zasvištěla vzduchem. Ještě než stačili cokoliv udělat, přízrak smrti zmizel tak náhle, jako se objevil.

Po návratu do tábora se Senderson zeptal nejstaršího lovce, co bylo zač to stvoření, co má rozpětí křídel, jako rozpažené ruce. Reakce domorodce byla zcela nečekaná. Zeptal se, kterým směrem viděli toho tvora. Když mu Senderson ukázal směr, domorodec nechal všechnu práci a začal utíkat opačným směrem pryč. Další den ostatní domorodí účastníci expedice požádali o návrat. Senderson až do návratu zpět do civilizace nevěděl, proč se domorodci tak bojí. Teprve potom mu bylo řečeno, že se setkal s přízrakem smrti.

V pokračování si podrobněji rozebereme cestu Jaroslava Mereše po stopách kongomata. Byl přízrak smrti odhalen?

(autor Jakub Šebesta)