Ica kameny

Evoluce je vývoj a přeměna živé hmoty na základě tzv. přirozeného výběru, který zvýhodňuje či znevýhodňuje genetické propozice jedinců. Je-li genofond vyhovující, zaručí přežití nositele a tím pádem předání kvalitní informace na jeho potomky. Za otce evolučního principu je považován britský přírodovědec Charles Darwin, který jej publikoval v osmnáctém století. Se svými hypotézami o vývoji druhů však narazil na tvrdou bariéru kolektivního skepticismu; křesťanská Evropa považovala evoluci za urážku Bible, neboť teorie popírala některé údaje řečené v Písmu svatém (např. posouvala vnik světa ke dřívějšímu datu, či vyvracela myšlenku, že všechny organismy stvořil Bůh, jsou proto neměnné, apod.).

Trvalo mnoho let, než počet Darwinových příznivců převýšil počet odpůrců, a ještě o mnoho déle, než byla evoluce veřejností akceptována. Nyní je pokládá za nevyvratitelný fakt a jen málo kdo by se o ní odvážil pochybovat. Existují ale četné důkazy, které ji popírají. Tento článek pojednává o jednom z nejzajímavějších kontraevolučních argumentů - Ica kamenech. Ica - Kamenná knihovna: 1996, léta Páně: Dr. Javier Carbera Darquea, peruánský lékař, který se rozhodl pověsit medicínu na hřebík, si zakládá ve městě Ica v Peru Museo de Piedras Grabadas. K vidění je tu na padesát tisíc rozmanitých andesitových kamenů s okysličenou zevní vrstvou, v níž jsou vryty fascinující obrazce, které se nesmazatelně zapíší do dějin vědy. Můžeme zde mimo jiné spatřit neuvěřitelné výjevy zachycující člověka (Homo sapiens) v přímém kontaktu s dinosaury! Na rytinách lze rozeznat stylizované obrazce Tyrannosaura, Tryceratopa (který však v JM nežil - pozn.aut.), Brontosaura, Stegosaura, různých druhů Pterodaktylů aj. Zobrazená kultura zase připomíná Aztéky či Inky. Mimo to však obsahují také zobrazení detailní dokumentace několika fází operace srdce, přičemž jsou takovéto znalosti z oblasti medicíny i historie přinejmenším šokující. Kde vzala primitivní ická kultura, která rytiny údajně zhotovila, potřebné informace? Podle některých teorií získala pradávná civilizace vědomosti od návštěvníků z vesmíru, což by navazovalo i na teorie světoznámého badatele Ericha Antona Paula von Dänikena, který se proslavil svými hypotézami o zásahu mimozemšťanů do vývoje lidstva. Druhá teorie, na kterou přišel sám Javier Cabrera, hovoří o nikoli primitivní, ale nesmírně vyspělé ické civilizaci, která dokázala provádět operace srdce, transplantace mozku, létat a dokonce znala teleskop. Ve své knize The Message of the Engraved Stones rozvíjí teorie, podle nichž pochází kultura ze souhvězdí Pleiády. Posledním a z hlediska kryptozoologie nepochybně nejzajímavějším předpokladem je ten, podle nějž se časové přímky obou druhů, tedy člověka a dinosaura, jednoduše protnuly. Tyto dva druhy tak žily vedle sebe. Mohlo snad dojít k soudobé existenci člověka a dinosaura? A vyhynuli dinosauři později, než se předpokládalo, nebo se první lidé na Zemi objevili o něco dřív? V každém případě je evoluční teorie mylná! Javier Cabrera prý získal svou sbírku kamenů v roce 1955, kdy je objevil v nedaleké jeskyni místní farmář a doktorovi je donesl. Tato jeskyně nebyla nikdy vědecky zkoumána a Dr. Cabrera údajně zná cestu k tunelu, kde je podobných kamenů ukryto dalších 100 000. Farmář byl následně zatčen za falšování dalších rytin, které prodával pod nálepkou "zaručeného originálu". Roku 1975 se zase doznali Basilio Uchuya a Irma Gutierrez de Aparcana k prodání falešných kopií Darqueamu, přičemž náměty sháněli v různých tiskovinách včetně učebnic, komixů a časopisů. Řadě padělatelů šlo o přilákání turistů, plagiáty však podlomily pověst kamenů skutečných a v konečném důsledku měla jejich snaha kontraproduktivní účinek. Na základě vědeckého zkoumání však lze rozlišit originály od padělků na základě geologické analýzy. Doktor Cabrera dodal ke zkoumání vzorky těchto kamenů, jenž prošly rukama vědců a odborníků z řad NASA, kteří shodně konstatovali, že materiál je starý nejméně jeden tisíc let, pravděpodobně dokonce 10 000 let. Těžce zpochybnitelný je též argument, že jeden z kamenů zobrazuje druh ryby, která těžko mohla být vyhynulá milióny let, jak se předpokládalo, neboť se s ní logicky dávný malíř musil "osobně" setkat. (Někteří biologové však namítají, že žádný takový druh neexistuje.) Dalším argumentem, který Dr. Cabrera používá ke své obhajobě, je, že kameny se zdají příliš tvrdé na to, aby do nich byla schopna primitivní civilizace něco vrývat. Faktem ale je, že obrazce jsou vryty do vrstvy na povrchu, nikoli do samotných kamenů. Musím podotknout, že je téměř vyloučeno, aby tak přesné nákresy dinosaurů byla primitivní kultura schopna zhotovit pouze za pomoci kosterních pozůstatků. Potkávali se tedy domorodci v Peru s dinosaury, na kterých dokonce jezdili? Nelze opomenout ani fakt, že ne příliš vzdálená Amazonie je dodnes považována za lokalitu výskytu Stoa, tedy jakéhosi bratrance Tyrannosaura, přeživšího z dávných dob. Je tedy kamenná knihovna archivující vědomosti dávné civilizace pouhý podvod, nebo dech beroucí skutečnost?

Další nálezy, které hovoří proti evoluci: Po objevu v Ice následovaly další nálezy, které se vědecké obci nepovedlo jen tak smést ze stolu. Jedním z nich byl například objev tříprstých dinosauřích stop, ke kterému došlo roku 1995 na Turmenianské rovině na území bývalého Sovětského svazu. Vedle nich zůstaly v zemi obtisknuty i stopy bosých lidských chodidel. Tato cesta, na které se vedle sebe nachází otisky nesoudobých druhů, je dlouhá půl kilometru. Dalším nálezem je zkamenělina trilobita rozšlápnutého botou, starého více než 440 milionů let. Dále byly u Glen Rose v Texasu nalezeny v zemině otisky lidského těla vedle těla dinosaurů, stáří je určeno na 135 milionů let (spadá do období svrchní křídy). Na tomtéž místě došlo též k nalezení zkamenělého lidského prstu (viz obrázek). Prst byl pečlivě přezkoumán a Dr. Dal Peterson prohlásil, že jeho pravost je nevyvratitelná. Podobné nálezy, jako jsou ické kameny, pochází i z mexického naleziště Acámbara (4500 let). (Některé ze zažitých principů evoluce vyvrací i nový britský výzkum, který dokazuje, že se navzdory rozšířeným předpokladům mozek živočichů nevyvíjí stejnoměrně, ale některým druhům roste rychleji. Důvodem mám být prvořadě velikost živočicha, druhořadě potom síla jeho sociálních pudů: solitérně žijící zvířata mají méně šedé kůry mozkové nežli zvířata žijící sociálně, a to z důvodu, že s okolím příliš nekomunikují. To podává jasný důkaz o tom, že i evoluční teorie může chybit.)

Pokud Vás téma zaujalo, doporučuji přečíst článek, kde jsou zdokumentovány veškeré známé důkazy proti evoluci: (externí odkaz) http://www.volny.cz/rojar/cryptozoologie/2_opice/16_obri.htm#novak.