Astrolog Antonín Baudyš: 11. září 2001 a lidská přirozenost

A přitom od toho, jaká lidská přirozenost je nebo není, se odvíjí všechno další uvažování o tom kdo jsme, proč tu jsme a co můžeme na světě dělat. Představa zaběhnutá už od pravěku je, že se rodíme a umíráme. Mezitím si opatřujeme jídlo a obydlí a rozmnožujeme se. Kvůli přežití jednotlivce a kvůli přežití rodu. Ono to tak je, ale není to celá pravda o nás. A není to ani ta nejdůležitější pravda o nás. Školský i společenský systém je nastaven primárně na výkonnost a produktivitu. Jako děti jsme vedené k tomu, abychom se naučili, číst, psát a počítat. Byli zticha, na nic se neptali a stále pracovali.

Co jiného pak člověk může dělat, než nakupovat a dívat se na televizi? 11. září společnost spojilo: zahnalo nás do kouta. Radil to již Goebbels: chcete-li sjednotit obyvatele, vytvořte jim nepřítele. Budou se bát, budou zmatení, budou hledat autoritu a silného ochránce. Budou ještě více pracovat a ještě více držet hubu. Sezobou cokoliv jim nasypete. S 11. zářím se to jeho tvůrcům do velké míry podařilo. Po deseti letech však zastrašovací efekt vyprchal. 11. září byla událost, která nás toho mnoho naučila. Uvědomili jsme si, že náš svět je na tom mnohem hůře, než jsme si mysleli.

U tohoto konstatování však nemůžeme zůstat. Nemůžeme se zastavit v našem vnitřním růstu. V lidské přirozenosti leží tendence nahlížet na svět kolem sebe v dualitě. Tady jsem já, tady jsi ty. Střídá se den, střídá se noc. Noc a den jsou však pouze jeden celek. Já a Ty jsme také jen jeden celek. Dvě strany konfliktu tvoří společně jednu neělitelou situaci. Dobro a zlo jsou jediné dějství viděné ze dvou stran. Jako světlá a tmavá strana Měsíce. Dobro se vymezuje a definuje skrze zlo. Zlo svoji identitu tvoří prostřednictvím dobra. To však není celá pravda. Protože existuje pouze světlo a to se nemusí definovat prostřednictvím tmy. V lidském těle všechny orgány tvoří jeden celek. Plíce se nemohou separovat od krve a říct jim: už s tebou nebudeme spolupracovat. Nemáme s tebou nic společného. Nebo dokonce: musíme vás zničit, hanebné plíce, protože neplníte svoji roli. Organismus by zahynul. Podobně jsme my zde, stejně jako tvůrci 11. září a všech další pohrom spojeni ve vzájemné dualitě.

Londýn, Madrid, Bali, Moskva, Berlín. Afghanistán, Irák, Lybie. Fukušima, Haiti, Mexický záliv.

Necháme se nadále fascinovat tmou? Budeme se přitom nadále snažit se od ní separovat a říkat si: my nejsme tma? Nevím jak vám, ale mně osobně se to příliš neosvědčilo. Představte si třídu ve škole. Jsou v ní různé děti. Hodné i zlobivé. Zlobivé děti stojí v koutě a terorizují ty hodné. Hodně děti si řeknou: podívejte se na ty zlé děti, oni to jsou kdo nám ubližují. Nezmění se tím ale vůbec nic. Zlobivé děti dostanou pozornost, získají sílu a autoritu.

Možná na zlobivé děti udělá tytyty paní učitelka. Hodné děti mají jedinou možnost. Něco společného vytvořit. Rozsvítit mezi sebou světlo. Vytvořit to, co zlobivé děti nemají. Ohledně otázky, zda se to dá vám odpovím svojí zkušeností z malých měst:

Ano, když tvoříte cokoliv co je silné, pravdivé a co nevychází z vaší touhy po penězích a moci, lidé se přidávají. Nezabývejte se tím, čemu druzí věří. Nezabývejte se ani tím, čemu špatnému věříte vy. Zkoumejte svoji mysl. Sledujte co se v ní vlastně děje. Všímejte si svých potlačených pocitů. Pochopte svůj smutek. Překonejte ho. Všímejte si svých tělesných neduhů. Uzdravte se z nich. Dávejte čas, sílu a moudrost vašim dětem. Pokud budou chytřejší než my, mohou náš svět změnit. Choďte vzpřímeně a dýchejte zhluboka. Nikdo z vás tady nepotřebuje hrát jejich hru. Každý z vás tady potřebuje zvítězit nad vlastním smutkem, destruktivinou a nad vlastními nemocemi. Tvůrci 11. září zničí sami sebe i bez vaší pomoci. My mezitím potřebujeme, abychom byli zdraví a skvělé mysli. Jedenáctých září pak může kolem nás probíhat kolik chce. A nás to neodvrátí od našeho záměru žít ve světě, který je v pořádku. Tak zase za rok. Mnohé bude už asi jinak.

Zdroj.